Jaké to je být dívkou na venkově v čase války?

Pouze pár dní zbývalo do konce našeho výcviku a brzy nás všechny rozdělí a pošlou na farmy nebo do hostelů, abychom pokračovali ve své práci, zatímco muži budou dál bojovat za naši zemi, bojovat o své životy. Už více než rok a válka stále pokračuje. Slova Ralpha, že do Vánoc bude vše hotovo, mě stále pronásledovala, i když se mi to teď zdálo naprosto absurdní, ačkoliv spousta dalších měla na věc stejný názor. O jeho osudu jsem neměla žádné informace, protože od té doby, co jsem přijela do Northamptonu, se mi neozval. Možná se rozhodl mě už nikdy nekontaktovat. Vždyť v posledním dopise napsal „uvidíme se, až to všechno skončí“, což znělo jako definitivní rozloučení.

Nikdy nepřišel dopis od Ethel ani od Ralpha, což mě překvapilo, protože jsem si myslela, že se Ethel určitě ozve, bude chtít vědět, co dělám a kdy se vrátím. Zdálo se, že se s tím vyrovnali a že moje náhlé zmizení pro ně není už žádný problém. Poslední čtyři týdny byly pro mě zjevením, protože, i když byly chvíle, které nám zvedaly morálku a někdy byly i zábavné, být „Land Girl“ znamenalo tvrdou a vyčerpávající práci, která začínala mít vliv na některé z nás. Dorothy a Judith byly obzvlášť vyčerpané, vypadaly bledě, pod očima měly tmavé kruhy, protože práce na poli začínala přetěžovat jejich síly.

Blížila se noc mého narozeninového večera. Hospoda byla plná vojáků z domobrany, kteří si ihned začali všímat ostatních dívek, Cheryl zvlášť upoutala pozornost Richardova kamaráda Williama, kterého jsem viděla, jak jí v temnotě ukradl rychlý polibek těsně předtím, než jsme vyrazili zpět domů, zpívajíc vesele celou cestu. Bylo to před třemi dny a já mu o obsahu dopisu své biologické matky dosud neřekla ani slovo. Nebyla příležitost a já toužila, abych s ním mohla být chvíli o samotě. Čas běžel a s těžkým srdcem jsem si uvědomila, že jakmile budou poslední dny výcviku za námi, a já budu poslána jinam, už ho nikdy možná neuvidím.

Znovu jsem si četla dopis, v dlouhých tmavých večerech, kdy jsem byla opravdu sama, schoulená v posteli, poslouchajíc hluboké unavené dýchání Cheryl. Opakovala jsem si slova, která jsem v něm četla, a přemýšlela o tom, co mě čeká.

Moje šance mluvit s Richardem přišla dřív, než jsem čekala. Byli jsme ve výcvikovém pokoji, ideálním místě pro setkání po snídani, kdy jsme dostávali úkoly na celý den. Seděli jsme u stolu, nasycení, všichni v uniformách, s čepicemi na hlavě. Slunce vycházelo, jeho červené paprsky se rozlévaly po obloze, než se přeměnily v žlutý jas, který osvětloval pole, která jsme zorali až do posledního kousíčku. „Potřebuju někoho, kdo by mě doprovodil do města pro zásoby,“ prohlásil Richard. Opřel se v křesle, nohu zkříženou přes stehna, ruce pod bradou, ukazující širokou hruď. „Bylo by fajn, kdyby se někdo přihlásil dobrovolně. Jinak budu muset vybrat někoho.“ Jeho oči v paprsku slunečního světla zářily zeleně.

„Co je ta alternativa, pane?“ zeptala se Cheryl.

„Alternativa?“ podíval se na ni, „No, je tu spousta věcí, jak dobře víš. Musí se vyčistit stáje, nakrmit slepice, postarat se o prasata. Někoho potřebuju na sklizeň, pak je tu práce s mlékem… no a je třeba opravit ploty na dolním poli. Možná byste se o to mohla postarat ty dvě,“ podíval se na Jenny a Dorothy, které souhlasně kývly a šly se připravit na práci venku. Cheryl se rozhodla pro slepice, prý proto, že nesnáší nakupování.

„Tak to vypadá, že to budeme mít na starosti my dvě, Ráchel,“ řekl Richard, když jsme zůstali v prázdné místnosti. „Chtěl jsem s tebou mluvit už od té noci, co jsme byli venku na tvé narozeniny.“

„Ano, taky jsem ti chtěla něco říct,“ zašeptala jsem. Podívala jsem se kolem, abych se ujistila, že ostatní opravdu odešli, než jsem pokračovala. „Je to něco dost důležitého.“

„Hmm, důležité? Tak to se mi líbí,“ usmál se a dodal: „A co to bude?“

„Až budeme pryč odsud,“ řekla jsem, „nechci, aby se o tom někdo dozvěděl.“

„Hmm, tajemné. Pojď se mnou,“ řekl a uchopil mě za ruku. Šli jsme k starému, zchátralému jeepu, který sloužil k občasným výletům na nákupy. Návštěvy mimo farmu byly pro nás dívky na venkově vzácné a tento výlet byl příjemným zpestřením.

Když jsme opustili farmu, jeli jsme kolem polí, která jsme společně zorali. Slunce osvětlovalo krajinu, a já jsem se na chvíli uvelebila na sedadle, užívala si klid a příjemnou úlevu po dlouhých dnech fyzické námahy.

„Tak co, líbí se ti být dívkou na venkově, Ráchel?“ zeptal se Richard s úsměvem. „Není to pro každého, víš. Některé ženy po výcviku raději odejdou a začnou pracovat v muničním závodě.“

„Když jsem viděla plakát nabízející práci pro další dívky na venkově, taky jsem o něčem podobném uvažovala,“ odpověděla jsem. „Chtěla jsem něco dělat, cokoliv, co by bylo užitečné pro válečnou snahu. I když jsem měla kancelářskou práci, chtěla jsem dělat víc než jen to.“

Richard přikývl, když jsem dodala: „Ale být dívkou na venkově je něco jiného. Není to jen práce, je to životní styl… povolání, jako být farmářem.“

Jaký je život na ферме v разгаре войны?

Život na farmě během války je plný kontrastů a nečekaných zvratů. Zatímco mnozí si stále drží představu o těžkém a únavném každodenním shonu na venkově, pro někoho je to nový začátek, jiný způsob života, který přináší klid a nenadálé přátelství. Stejně jako v příběhu Rachel, která se přestěhovala z Londýna na venkov, kde se jako Land Girl ocitla ve zcela odlišném světě než na jaký byla zvyklá.

Rachel popisuje, jak pro ni bylo těžké se přizpůsobit práci na farmě, když dříve trávila dny v kanceláři a každý den se oblékala do elegantních obleků. Tento životní styl byl pro ni přirozený, ale nyní si začala vážit jednoduchého, praktického oblečení, které nosí na farmě. Zdejší život je nepochybně fyzicky náročný, od ranního vstávání až po dřinu, která nezná oddech. Ale jak Rachel říká, stává se součástí země, jejího rytmu, cítí se zde silnější a je to něco, co si zamilovala.

Ve chvílích, kdy se setkává s lidmi kolem sebe, začíná chápat, že nejen farmářské povinnosti, ale i malé každodenní záležitosti, jako je návštěva místní hospody nebo sledování běžného života v malé vesnici, jsou těmi, které dělají venkovský život jedinečným. Lidé jsou si zde blízcí, každý má svůj důvod, proč tu žije, a všichni se vzájemně podporují v těžkých časech války. Ačkoliv život na farmě přináší spoustu tvrdé práce, nabízí také prostor pro přátelství, které v jiných obdobích života nebylo tak přirozené.

Zároveň si Rachel uvědomuje, že svět kolem ní se proměnil, zejména Londýn, který kvůli válce změnil svou podobu. Během leteckých útoků a nočních sirén prožívali lidé v hlavním městě strach a nejistotu, ale venkov zůstává oázou klidu, i když válka je stále přítomná. Tato dvojí realita – venkov a město – vyvolává v Rachel pocit, že některé věci, které dříve považovala za normální, už dnes nedávají smysl. Ale zároveň si uvědomuje, že válka je všude, a i když je nyní fyzicky vzdálená od fronty, stále ji ovlivňuje.

Vztah mezi Rachel a Richardem, farmářem, se postupně prohlubuje. Po intimním okamžiku si začíná uvědomovat, že její minulost může být pro něho překážkou. Zatímco Richard vidí pouze ženu, která je mu blízká, Rachel má stále obavy, jak by jeho názor změnil, kdyby zjistil, že je vdaná. Tato nejednoznačnost v jejich vztahu vytváří napětí, ale zároveň ukazuje, jak jsou osobní vztahy v těžkých obdobích komplikované a zmatené. Válka nejen mění vnější svět, ale také způsob, jakým lidé prožívají své osobní vztahy.

Život na farmě, i když na první pohled vypadá poklidně, skrývá vlastní výzvy a nečekané zvraty. Když Rachel přijíždí na farmu, nachází nový smysl pro práci, která má nejen fyzickou, ale i emocionální hodnotu. Pomalu se začíná učit hodnotě komunity, která je silnější než individuální ambice. Stejně jako Richard, který jí ukazuje krásy venkovského života, i ona začne vnímat drobné radosti, které městský život nemohl nabídnout.

Ale život v této nové realitě není bez bolesti. Když se dozvídá o telegramu, který dorazil pro Cheryl, její novou kamarádku, situace se rychle zhoršuje. Cheryl je zasažena zprávou, která jí přináší osobní ztrátu, a tento okamžik opět ukazuje, jak válka nejen bere životy na frontě, ale i mění osobní osudy v každodenním životě.

Vzhledem k těmto událostem a emocím, které se do vztahů a každodenního života vplížily, si čtenář uvědomí, že válka ovlivňuje nejen velké politické rozhodnutí, ale i ty nejintimnější a nejosobnější momenty života lidí. Farmářský život na venkově je sice odlišný od života ve městě, ale ve všech těchto oblastech stále rezonuje jeden základní prvek: snaha najít smysl v náročných a nečekaných podmínkách.