Семантический анализ любовных песен русских бардов В. Высоцкого и Б. Окуджавы (стр. 10 )

Práce je rozdělena do dvou částí. První, teoretická část vysvětluje v první kapitole pojmy „bard“ a „autorská píseň“, jež jsou spojeny s tvorbou samotných autorů – Vysockého a Okudžavy.

Ve druhé kapitole dané části je popsán vznik a vývoj autorské písně v Rusku, tedy přesněji v Sovětském svazu. V této kapitole je nastíněn také vznik a vývoj autorské písně v tehdejším Československu, těsně spjat se vznikem hudebního festivalu Porta v roce 1967. Konec šedesátých let je tedy dobou začátků autorské písně v Československu, zatímco v Sovětském svazu je již žánr autorské písně hojně rozšířen a v tuto dobu už „pouze“ získává na své popularitě. V podkapitole je zmínka o zástupci autorské písně v České republice – Jaromíru Nohavicovi. Tento písničkář je nejen považován za českého barda, ale existuje zde také jeho spojitost s ruskými bardy, kterým je věnována tato bakalářská práce. Nohavica se často inspiroval písněmi Vysockého i Okudžavy a zpíval překlady jejich písní, ať už své vlastní, nebo překlady Milana Dvořáka.

Druhá, praktická část obsahuje tři kapitoly. První kapitola se věnuje biografii Vladimíra Vysockého, ve zkrácené podobě, kdy jsou vyzdvihnuty pouze nejdůležitější momenty jeho „cesty životem“. Jednotlivé podkapitoly obsahují sémantický rozbor Vysockého písní, konkrétně je téma lásky rozděleno na „láska obecně“ a „láska k ženě“. Zvláštní podkapitolu představuje ta, která popisuje nejčastěji se vyskytující motiv v námi vybraných Vysockého písních – láska zobrazená s pomocí smyslových vjemů a základních biologických potřeb. Především se jedná o dýchání, dále o hmat a zrak.

Druhá kapitola této části je zaměřena na život a tvorbu Bulata Okudžavy. V úvodu je zmíněna jeho biografie, taktéž ve zkrácené podobě, podkapitoly jsou věnovány sémantickému rozboru Okudžavových písní o lásce, který se rozpadá na dvě základní „podtémata“ stejně, jak je tomu u rozboru písní Vysockého – „láska obecně“ a „láska k ženě“. U Okudžavy je nejdůležitějším – a spojujícím více námi vybraných písní o lásce – motiv koně. Ten je vždy asociován s láskou a rozebrán podrobněji v poslední podkapitole o Bulatu Okudžavovi.

V poslední, třetí kapitole je rozpracováno srovnání a shrnutí tématu lásky v písních Vladimíra Vysockého a Bulata Okudžavy. Toto téma zaujímá v tvorbě obou básníků a písničkářů důležité místo, je mu věnované značné množství básní a písní. V rámci naší práce však bylo vybráno pouze několik, na jejichž příkladě bylo možno poukázat na přístup autorů k tématu lásky, charakteristické rysy uvnitř tohoto tématu u jednotlivých autorů, případně na podobnosti a rozdíly v písních obou představitelů autorské písně.

Po prostudování většiny milostných písní Vysockého a Okudžavy jsme dospěli k závěru, že u Vysockého zaujímají větší část písně věnované ženě, především jeho třetí manželce Marině Vlady. Zatímco Okudžava se tématu lásky věnoval spíše obecně. Z toho mimo jiné vyplývá, že Vysockého milostné písně jsou více autobiografické ve srovnání s písněmi Okudžavy, které nás nenechají nahlédnout do soukromí básníka v takové míře, jako písně Vysockého. Z tohoto hlediska jsou písně do této práce vybrány. V sémantickém rozboru Vysockého písní převažují ty, věnované ženě, podrobněji rozebrané v podkapitole Láska k ženě. V rozboru Okudžavových písní je analyzováno více písní o lásce obecně, ve stejnojmenné podkapitole.

Při srovnání dvou písní, věnovaných lásce obecně, „Balada o lásce“ Vysockého a „Dvě velká slova“ Okudžavy, jsme nalezli společný prvek v chápání lásky těmito autory, i když v prostředcích vyjádření se rozcházejí. Oba srovnávají lásku s životem, Vysocký popisem dýchání, Okudžava spojuje lásku a krev. Dýchání i krev jsou životně důležité pro každého člověka, z čehož plyne, že i láska je životně důležitá pro každého jedince.

Z písní Vysockého a Okudžavy je také patrné, jak je pro ně důležitá věčnost tohoto citu. V některých písních hovoří o věčnosti jako už dané vlastnosti lásky („Баллада о любви“ – V. V.; „Два великих слова“, „Дорожная песня“ – B. O.) jindy o přání nekonečnosti tohoto citu („Нет рядом никого, как ни дыши!...“ – V. V.) a v neposlední řadě o nutnosti chránit lásku, aby byla věčnou („Часовые любви“ – B. O.).

Častým „protitématem“ lásky jsme shledali v písních obou autorů odloučení. Zatímco u Okudžavy byla vybrána jedna píseň, která se této „problematice“ věnuje beze zbytku a odloučení je v ní chápáno jako rozchod či samota, u Vysockého se setkáváme spíše s odloučením na krátkou dobu, nejedná se tedy o samotu/ rozchod v pravém slova smyslu.

V písních bardů jsme se také setkali s obětováním se kvůli lásce, u Vysockého můžeme mluvit dokonce o „samoobětování se“, kdy je autor schopen podstoupit různé zkoušky, překonat obtížné překážky a kvůli lásce se vzdát například hudby, což je ve skutečnosti těžko představitelné, po seznámení se s Vysockého „životními osudy“ – především máme na mysli jeho workoholizmus a lásku k hudbě.

V mnoha písních Okudžavy jsme si všimli, že bard využívá prosby, výzvy, přání, oslovení někoho („Дорожная песня“, „Часовые любви“, „Надя, Наденька“), kdežto Vysockij jakoby pouze „vypráví o svých dojmech, přáních a pocitech“. I proto jsou některé Vysockého písně nazývány „písněmi-monology“. Mezi ně lze zařadit také některé písně z našeho rozboru, například: „Нет рядом никого, как ни дыши!...“, „Здесь лапы у елей дрожат на весу…“ a „Люблю тебя сейчас...“.

Vysockij i Okudžava si lásky vážili, což dokládá jejich použití velkého písmene v tomto slově – Любовь, které však v ruském jazyce slouží také jako ženské jméno.

Stejně je tomu i u slova naděje, rusky – надежда, jež se často vyskytuje v písních Okudžavy, ale tento výraz autor píše s velkým písmenem pouze v případech, oslovuje-li ženu.

Za hlavní motivy, spojující více námi analyzovaných písní, považujeme u Vysockého: dýchání a smyslové vjemy, intenzitu a „samoobětování se“; u Okudžavy to jsou: motiv koně, jemnost a naděje.